Vyjmenovávat sloupce v SQL příkazu nebo ne???
Nedávno se na Builderu lehce rozjela diskuze, ačkoli v threadu na odlišné téma, jestli sloupce v SQL příkazech vyjmenovávat nebo ne. Nedá mi to a přispěju taky svou troškou.
Já bych “problém” rozdělil na dvě části. První je SQL kód v aplikaci. Druhou je kód v rámci pohledů, spouští, uložených procedur atp.
V prvním případě jasně a striktně sloupce vyjmenovávám. Jednak mám pocit, že to přidá na přehlednosti. Nejenom v rámci zápisu, ale i když později človek kód prochází a třeba něco přidává – vidí co do aplikace přichází a jak se to jmenuje. Případně se tak triviálně (aka Find) dají hledat závislosti. A jednak si myslím, že to ukazuje, že člověk nad výsledkem přemýšlel. Samozřejmě platí i to klasické, že při změně struktury nedochází k neočekávanému chování, kdy aplikace tahá sloupce, o kterých nemá ponětí a nedokáže je využít.
V druhém případě to již tak striktně nemám, ačkoli stále jsem daleko od volnosti. Sloupce opět vyjmenovávám, ale mám pár – v pro mě velmi opodstatněných, triviálních případech – “povolení”, kdy nevyjmenovávám. V zásadě se jedná o případy, kdy daný objekt jen k datům něco přidává resp. je překlápí. Typicky pohled, který k sadě přidává třeba RANK. Nebo trigger kopírující data 1:1 navíc do jiné tabulky. Potom si dovolím použít * (a někdy i přesto sloupce vyjmenuji). Jinak standardně vyjmenovávám.
Kdejaký nástroj vám všechny aktuální sloupce dokáže vygenerovat: Flamerobin, SQL Server Management Studio, IBExpert, Database Workbench, … Slušně si je naformátovat do zápisu je pak triviální.
Proč psát něco, čehož chování se může změnit, aniž bych se o tom implicitně dozvěděl. A samozřejmě stále platí to co jsem napsal výše o přemýšlení nad tím co píšu.
